Vitamíny pro duši
Osobní velikonoční příběh o uzdravení z těžké nemoci Lenka Schmidt: Někdy si zcela neuvědomujeme, jak moc někoho máme rádi, než o jeho přítomnost můžeme přijít. Nejdřív se COVID zdál jako nějaká vzdálená nemoc někde daleko. Pak najednou přistála přímo na našem prahu! První vážnější případ byla moje 80letá prateta v domově důchodců, která ho díky Bohu překonala! Poté s ním zápasila moje moc hodná teta Iva (sestra mého tatínka), která nemoci bohužel podlehla. Následovalo nakažení celé rodiny mého bratra, a nakonec i mých rodičů. Bitva neustávala, ale stupňovala se. Jak moc jsme se modlili! Bratrova rodina se z nemoci postupně dostala, u rodičů to bylo horší. Taťkovi musela maminka zavolat záchranku, protože nemohl pořádně dýchat. Byl hospitalizován se začínajícím zápalem plic. S tatínkem to v nemocnici nejprve vypadalo dobře, jedl sám, chodil, sem tam na kyslíku, ale pak došlo ke zvratu a skončil na JIPce v umělém spánku na přístroji,…
Vánoční zamyšlení Pravé Vánoce se nesou v duchu dávání. …O Vánocích si najdeme čas pro druhé a pro ty skutečně důležité věci v životě. – Thomas S. Monson Jeden ze zázraků Vánoc spočívá v tom, že i v moderní společnosti, kde se často nacházíme přímo v obležení přebujelého materialismu, se skutečný význam Vánoc nikdy úplně neztratí. Dokonce i nevěřících lidí se dotýká symbolika nevinného dítěte, které představuje naději lidstva a které přišlo na zem, aby pozvalo každého člověka k otevření se Bohu a svým bližním. – Ronan Keane Kapitola o lásce - vánoční verze Kdybych vyzdobila svůj dům dokonale uvázanými stuhami, šňůrami třpytivých světel a lesklými ozdobami, ale přitom nemilovala své blízké, byla bych jen aranžérka. Kdybych se hodiny dřela v kuchyni, napekla mnoho druhů cukroví, připravila gurmánské pochoutky a nádherně prostřela stůl, ale neměla v srdci pravou lásku ke své rodině, jsem jen kuchařka. Kdybych vařila polévku pro bezdomovce,…
Tento rok si ADH připomíná 20 let své existence. Byla to vskutku vzrušující cesta, která nás vedla z Guiney v roce 2000 (foto 1), v době, kdy Lenka působila v Nigérii (foto 2), přes Zambii v roce 2001 (foto 3), do Kamerunu v letech 2002/3 (foto 4) a následně do Demokratické republiky Kongo, kam jsme dorazili v polovině roku 2003 hned po ukončení velkého válečného konfliktu. Období 2005/6 jsme ze zdravotních důvodů strávili v Jihoafrické republice, kde bylo příznivější klima (2005/6, foto 6). V roce 2007 jsme se vrátili opět do Konga (foto 7), kde působíme do dnes. V roce 2011 jsme přesunuli naši pozornost na práci ve venkovských oblastech Konga, kde je potřeba pomoci mnohem větší než ve městech. V letech 2011- 16 jsme ve vesnici Mushapo postavili a rozjeli provoz naší první školy (fotky 8-11). Během té doby zde získalo vzdělání více než 2000 žáků zcela zdarma (foto…