20květen2024

support-header
 
Benefiční akce našich podporovatelů

Uprostřed neznáma

Melanie Bödeker & Jens Ottinger:

Přijel jsem a zase odjel. Jaké to musí být, přijet a zůstat!

22. února 2011 jsme odlétali z Basileje. My dva - Melanie Bödeker (20 let) a Jens Ottinger (21 let) – jsme se vypravili do Kinshasy, abychom po dobu dvou měsíců pomáhali našim přátelům, Lence a Wolfgangu Schmidtovým, s jejich novým projektem, vybudováním školy ve vesnici Mushapo. Nejprve jsme strávili deset dní v hlavním městě, abychom se aklimatizovali a zvykli si na komáry, jídlo, zemi i její obyvatele. Pak jsme se společně vydali do Mushapa, kde jsme začali plánovat výstavbu školní budovy. Brzy jsme zjistili, co to znamená opustit veškeré pohodlí a zkusit žít několik týdnů v africké buši.

Přijeli jsme do Mushapa a zabydleli se v táboře SADRa, zemědělské společnosti, kde jsme žili v poměrně luxusním příbytku (alespoň ve srovnání se všemi ostatními ve vesnici): upravený nákladní kontejner, dokonce s vodotěsnou střechou. Také jsme dostávali několik jídel denně a měli jsme přístup k dostatečnému množství vody. K dispozici byl i generátor, umožňující alespoň pomalé připojení k internetu a dokonce i dobrodiní klimatizace v buši! Ovšem bylo třeba počítat s tím, že generátor funguje pouze v době, kdy mlýny SADRu melou maniok (africká brambora) na mouku, tedy pár hodin denně. Pak jsme se zase potili při 35 stupních Celsia ve stínu!

Obyvatelé Mushapa žijí v chatrčích postavených z hlíny a dřeva, střechy jsou pokryté slámou. Každý den hledají práci, a dokonce se vydávají i na pěší pouť do 65 kilometrů vzdáleného města Tshikapa, kde prodávají to málo co mají na prodej a nakupují co ve vesnici neseženou. Přesto mají sotva co k jídlu a denně se potýkají s různými nemocemi.

Proto je tolik potřeba, aby tito lidé získali naději a novou perspektivu a my věříme, že vzdělání je základním kamenem, na kterém lze začít budovat lepší budoucnost. Proto také vznikl projekt školy pro děti v africké buši.

S velkým nadšením jsme začali s vesničany diskutovat a plánovat stavbu školní budovy a společně posuzovali jednotlivé problémy, které se stavěly do cesty našemu úsilí. Brzy jsme si uvědomili, že nemůžeme projekt a jeho postup posuzovat tak, jak jsme zvyklí v Evropě. Ano, určitě je kus pravdy v přísloví: Bůh dal Evropanům hodinky a Afričanům čas! Plánování školní budovy trvalo déle, než se očekávalo, a také jsme se potýkali s mnoha problémy. Leccos šlo jinak, než bylo plánováno, ale po malých krocích jsme konečně postoupili k zahájení stavby školní budovy.

Každý den jsme se více přibližovali místním lidem a učili se vnímat svět jinak. Došlo nám, jak je materiální majetek skutečně nepodstatný, a jak je možné radovat se z jednoduchých věcí, jako je třeba pozorování šťastných dětí, které si spolu hrají a smějí se. Byly to krásné zážitky! Závěrem mohu říci, že i přes smutné okamžiky a obtíže je náš pobyt v Mushapu jednou z nejdůležitějších zkušeností našeho dosavadního života!



  Podle Indexu lidského rozvoje OSN (Human Development Index (2012) má Demokratická republika Kongo nejnižší životní úroveň na celém světě.

Naše cíle

Novinky

Pokud se chcete přihlásit k odběru našeho zpravodaje, pošlete nám prosím zprávu.

Předplatit

Navázat kontakt

Máte dotaz nebo připomínku? Prosím, obraťte se přímo na nás! Vaše zpráva nás potěší a budeme se snažit co nejrychleji reagovat.

Navázat kontakt

Chci přispět

Chtěli byste finančně podpořit naši práci v Kongu? Budeme Vás informovat o tom, jak byly Vaše peníze použity. Přečtěte si více o možnostech finanční podpory.

Poslat sponzorský dar