Aktive Direkt Hilfe e.V.

Někteří říkají, že nový přenos dat 5G naše zdraví poškozuje, jiní tvrdí, že je lepší pro naše zdraví než jiné způsoby přenosů. Jeden je pro vládnoucí stranu, druhý je pro opozici. Někdo je pro vakcínu a chce, aby ji měli všichni; jiný k ní nemá důvěru a trvá na tom, aby mu nebyla upírána svoboda volby. Někteří milují betlémy na veřejných místech a pak je tu Evropská unie, která se pokusila Vánoce úplně zrušit. Obě strany jsou přesvědčeny, že mají pravdu. Co si s těmito rozpory počneme, jak na ně reagovat? Jak se můžeme vyhnout hádkám a raději se usmířit? Jak můžeme vnést mír a toleranci do takových odlišností?

Všiml jsem si, že v zemích s větší mírou demokracie a svobody projevu názorů může rozdělení mezi občany vést až k agresivitě, a to i mezi členy vlastní rodiny nebo v kruhu blízkých přátel.

Nedávno jsem na toto téma viděl skvělý rozhovor Andyho Stanleyho se Sarou Andersonovou, autorkou knihy "Prostor mezi námi" (The Space Between Us). Autorka, jejíž rodina se angažuje ve vyšší politice, popisuje, jak mezi sebou bojují lidé i ve vlastní straně. Navrhuje, že i když v naší vlastní rodině panuje rozkol, měli bychom se snažit vyjít vstříc druhé straně a pokusit se najít společnou řeč.

To, že každý z nás může vyjádřit svůj vlastní názor, je podle mého názoru privilegium. Ale nesmíme zapomínat komunikovat s láskou, projevovat si vzájemnou úctu a jednat laskavě, s taktem a tolerancí.

Tzv. “zlaté pravidlo” je zcela univerzální, užitečné a je si podobné v mnoha náboženstvích. Ježíš ho vyjádřil tímto způsobem: "Cokoli byste chtěli, aby druzí činili vám, i vy čiňte jim." (Matouš 7:12).

Jak tedy můžeme dosáhnout jednoty a tolerance v rozmanitosti? Nejde o to, abychom měli všichni stejný názor, ale abychom se snažili dosáhnout jednoty navzdory rozdílným názorům. Věřím, že je to záležitost srdce, počínaje tím naším. Co je v našem srdci, vychází i z našich úst. To platí i pro to, co píšeme a zveřejňujeme na internetu.

Když dostanu e-mail, který ve mně vyvolá silný opačný názor na dané téma, snažím se naučit nereagovat hned, raději počkám den či více. Mezi tím se ptám sám sebe, jak s ním naložit. Měl bych vůbec odpovídat? Pokud ano, co bych měl říci, co by přineslo víc míru a jednoty navzdory rozdílným názorům?

Naslouchání druhé straně, přijímání konstruktivní kritiky, k tomu, co říkám, dělám nebo píšu, může být přínosné. Raději si ji vyslechnu dříve, než něco vydám, protože jakmile něco publikuji, nemohu to už změnit a možná se za to budu muset později omluvit. Je pro mě přínosnější, když si se dozvím o případných chybách, nebo o tom, co není dost jasně vyjádřeno, dříve, než se to zveřejní. Náš oponent se tak vlastně může stát naším pomocníkem.

Jelikož jsou Vánoce za dveřmi, vzpomněl jsem si na skutečným příběh, který se odehrál v zákopech první světové války na Štědrý večer roku 1914. Němečtí, francouzští a angličtí vojáci, místo aby bojovali, složili na nějakou dobu zbraně a Vánoce spolu v míru oslavili. Krásný film "Joyeux Noel" zachycuje tuto sérii rozsáhlých neoficiálních příměří na západní frontě. Bohužel politici a vyšší vojenští důstojníci pro takové jednání porozumění neměli, vyslali letadla a boje znovu obnovili.

Proč nenásledovat příkladu těchto mírumilovných vojáků? - Složme zbraně slovy i činy a sjednoťme se kolem společného cíle – spolupráce a pomoci si navzájem bez ohledu na to, jaká výzva to pro nás je. Dokážeme nahlédnout do srdce člověka, který má tak vyhraněné názory? Co je důvodem toho, proč je druhá strana tak rozohněná? Je v tom strach? Trpěl někdo z jeho blízkých nebo dokonce zemřel kvůli tomu, o čem se dohadujeme? Za názorem vždy stojí člověk, někdo, kdo trpí a prochází si obtížemi jako my. Život může být těžký, tak proč ho našim bližním ještě ztěžovat!

Nemusíme se nechat vytočit médii ani ničím jiným, můžeme zvolit laskavou cestu. Bůh miluje každého člověka, dokonce i toho, který pro nás osobně může být velkou výzvou. – Nezapomeňme na „zlaté pravidlo“. - Jak bychom chtěli, aby se ostatní chovali k nám, tak se chovejme k nim!