Už 120 dětí chodí do školy
Jean, bývalý předák farmy, souhlasil, že pro nás bude pracovat za poloviční plat, než měl na farmě, protože ví, že jsme dobrovolníci na plný úvazek a musíme sami na vše sehnat finanční podporu. Poté jsme se sešli s Philippem, manažerem jedné velké firmy v Tshikapu, a ten souhlasil, že nám přiveze všechny věci, které jsme měli uloženy v Kinshase, až do Mushapa – více než 1000 km po velmi špatné silnici a částečně i lodí po řekách Congo a Kasai. Jeho firma rovněž zabezpečila naši dopravu z Tshikapa do Mushapa a podporuje naši práci mnoha dalšími úžasnými způsoby. Pro dopravu materiálu na stavbu jsme pořídili dvě kolečka, neboť už nemáme k dispozici žádné dopravní prostředky. Když jeden z našich dalších přátel slyšel, že nemáme elektřinu, dal nám nový generátor pro pokrytí alespoň základních potřeb.
Vzhledem k tomu, že stavba naší školy se protáhla kvůli uzavření farmy, požádali jsme majitele farmy, zda bychom nemohli používat jejich prázdné budovy, dokud nebudeme mít vlastní. Oni s tím souhlasili a dokonce nám dovolili používat jejich půdu pro pěstování plodin, což bude přínosem i pro ně, neboť to zabrání, aby se jejich pozemek proměnil opět v divočinu. Tuto nabídku jsme s radostí přijali, protože náš pozemek potřebuje ještě spoustu práce, než na něm budeme moci pěstovat plodiny.
Wolfgang, Jos a Jean pracovali na všech přípravách v Kinshase. Nakupovali semena, sazenice a potraviny na několik dalších měsíců. Potom z Německa dorazila Manuela a rovněž se zapojila do práce spolu s Blandine, zdravotní sestrou a učitelkou nedělní školy z Kinshasy, která souhlasila, že nám pomůže v Mushapu. Jakmile tým dorazil na farmu, rychle se utábořili a přestavěli 2 obytná stavení na 4 třídy a otevřeli školu, za což jsme my, děti, místní náčelníci a celá vesnice moc vděční. Objevili jsme Bernarda, který je nyní ředitelem školy, a další tři učitele z místní oblasti.
Čím déle se pohybujeme v této oblasti, tím více si uvědomujeme, jak bude těžké se postarat o ty stejné děti, které chceme vzdělávat a školit v dlouhodobém měřítku. Mnoho lidí zde totiž žije jako nomádi. V této oblasti je možné najít diamanty, i když ne v dostatečném množství, aby to lidi uživilo. Bylo by mnohem lepší, kdyby se věnovali zemědělství, pěstovali slepice a kozy, ale protože doufají ve „výnosný nález,“ raději dál hledají. A jakmile jim někdo řekne, že se dá více diamantů najít v jiné oblasti, přestěhují se. Jejich hliněné chatrče stejně dlouho nevydrží, tak si jen zabalí pár svých věcí.
Děti jsou často využívány jako pracovní síla např. na kopání, nošení vody, přípravu jídla a péči o menší sourozence. Dle statistik UN, v oblastech bohatých na přírodní zdroje pracuje jedna třetina dětí v dolech a lomech. To vytváří problém pro dlouhodobé a smysluplné vzdělávání a náš sponzorský program. Budeme všemi prostředky usilovat, abychom změnili jejich způsob myšlení, ale bude náročné přimět je k tomu, aby začali myslet na budoucnost svých dětí a plánovali na zítřek. Přesto máme velikou radost, že se nám podařilo otevřít školu a zahájit zemědělský projekt, a že stavba naší vlastní budovy pokračuje.
V Praze se nám pomalu daří zařizovat naši novou základnu. Máme z toho velkou radost obzvlášť teď, když je Lenka hodně nemocná. Jsme moc rádi, že se uzdravila bez nutnosti operace a že se pomalu zotavuje. Anissa chodí do školky a učí se češtinu. My se setkáváme s mnoha lidmi, které naše práce zajímá a kteří nám chtějí pomoci. Tiaré a Jens v Německu dávají dohromady naši stránku na Facebooku a Tiaré se o ni bude starat. Všichni příznivci Facebooku si ji mohou prohlédnout a zůstat s námi od teď v kontaktu a rovněž o ní můžete říct svým přátelům. Zde je naše adresa www.facebook.com/ADHcongo
Přejeme Vám pokojné vánoční svátky s dostatkem času pro odpočinek a přemítání a dobrý start do nového roku. Modlete se prosím s námi, aby se ve Východním Kongu situace uklidnila a nastal pokoj, aby o chudé bylo lépe postaráno a abychom dál mohli měnit malý kousek světa a zajistit tak lepší budoucnost. Děkujeme Vám za všechnu Vaši pomoc!