Poté co jsme dokončili první školní budovu z cihel, vyrábíme další cihly na druhou budovu. Mimo stavebních prací je naším dalším důležitým cílem zajistit, aby škola byla eventuálně soběstaná. Spolu s Josem jsem měli několik jednání s Jeanem (naším manažerem) a s učiteli, kde jsme projednávali, jak toho nejlépe dosáhnout. Momentálně vyplácíme mzdu učitelm my, takže prvním krokem k nezávislosti na nás je zaregistrovat školu na ministerstvu tak, aby učitelé dostávali malý státní plat, který by se navýšil o příjem ze zemědělského projektu. Další výhodou registrace je, že nás již nebude moci nikdo obtěžovat ohledně placení daní z mezd učitelů.
S registrací školy jsme začali v Tshikapu, kde jsme museli zjistit a získat potřebné formuláře a celý proces zahájit. Lidé na odboru školství byli velice vstřícní a cenili si naší aktivity. Poté musel úředník z Kamonie (většího města poblíž Mushapa) navštívit naší školu a potřebné formuláře s námi vyplnit. I on byl vděčný za naší novou školu. Později v Kinshase Gilbert předložil dokumentaci na Ministerstvu školství.
Dalším krokem k samostatnosti školy je náš zemědělský projekt. Když jsme vzali do úvahy všechny problémy, které měla farma SADR s provozem, rozvozem atd., došli jsme k závěru, že se vyplatí prodávat produkty jen přímo na místě. Např. SADR zasadil 3000 ananasovníků, ale kvůli neudržovaným cestám je velmi obtížné je prodat. Pokusili jsme se dopravit tyto ananasy do okolních vesnic pomocí dopravy běžné zde v buši, což znamená naložené na kole (viz foto níže). I když se je nám tam přes všechny překážky podařilo dovézt, utržili jsme za ně tak málo, že se to prostě nevyplatí. Soustředíme se nyní tedy na pěstování toho, co jí místní lidé, což je především maniok (něco jako africké brambory).
Snažíme se také najít nejlepší způsob, jak se postarat o náš tým na farmě. Dovezli jsme z Čech semena na pěstování čerstvé zeleniny - cibuli, rajčata, mrkev, lilek, saláty atd. Zkoušeli jsme už zasadit fazole, ale musíme pro ně najít lepší půdu. SADR nám zde nechal 3 ovce a jedna z nich je březí, což je pro nás povzbuzením. Začali jsme chovat první slepice, abychom občas měli vejce a maso.
Téměř dva měsíce jsme byli s Josem na farmě bez internetového a momentálně i bez telefonního spojení. Kromě toho bojujeme s nemocemi, obzvlášť proto, že v širokém dalekém okolí není žádné lékařské centrum. Blandine měla dvojnásobnou malárii a trojnásobný tyfus a musela do Tshikapy, kde strávila 7 dní v nemocnici. Jeanovi se vrátila malárie a Jos a další lidé měli žaludeční problémy. Zaměřili jsme se na naší pitnou vodu a dohlížíme na to, aby byla voda ze zdroje přenášena v čistých nádobách a řádně převařována. Děláme, co se dá, abychom měli co nejčistší pitnou vodu. Manuela školila tým v kuchyni, jak udržovat vše v čistotě zvlášt při vaření a mytí nádobí.
Pro Thomase, našeho mladého kamaráda z Německa, byla návštěva Konga velkou zkušeností, která změnila jeho život. Řekl o tom následující: „Kongo jako zem a stejně tak ta situace tam je pro nás Evropany nepředstavitelná. Kinshasa, Tshikapa a Mushapo jsou tři velice rozdílná místa, z nichž každé se mě dotklo jiným způsobem. ...Popsat všechno, co chybí v Mushapu, by pravdpodobně obsáhlo dost materiálu na sepsaní celého nového Zpravodaje. Wolfgang dělá svou práci tam, kde je v mých očích nejvíce naděje - s dětmi. Všechno, co Wolfgang pro tento projekt dělá, a oběti, které je ochotný pro něj a pro tyto děti ve vnitrozemí Konga přinést, se mě velice dotklo....“
Někoho možná napadne, proč je situace v těchto odlehlých částech tak zoufalá, proč zde nejsou školy nebo jen velice chudé školy a proč lidé nemají peníze, aby své děti posílali do školy. Proč vlastně musí rodiče vůbec platit, aby jejich děti mohly chodit do školy? Důvodů je mnoho a my nejsme schopni všechny spletitosti a komplikovanosti vyjmenovat jen v pár větách, ale jedním z hlavních důvodů je chudoba. Podle příjmu obyvatel na hlavu je Afrika a zvlášt Kongo na konci seznamu zemí světa. Chudoba zde má mnoho příčin: sobeckost, korupce, špatný způsob myšlení, nedostatek infrastruktury, vzdělání atd. Ale za toto všechno nemohou děti! Víme, že si zaslouží šanci na lepší život a naším snem je jim ho dát!
Všem Vám děkujeme, že nám pomáháte tento sen uskutečnit. Spolu měníme svět - jeden život, jedno dítě, jednu vesnici - krok za krokem. Každý z nás dělá, co je v našich silách, a tím tento lepší svět pomalu budujeme.
                      
|